Jen tak pro pobaveni

Pro potreby jedne prezentace jsem shanel obrazky mistnich amaterskych fotografu. Neda mi to se nepodelit o opravdu zajimave nalezy...

PS. jen podotykam, ze je zde krasne videt, co maji mistni (a vubec asijsti) obyvatele v oblibe: fotografovani a tai-chi

Shitou

Po prijezdu do Shitou jsem za pomoci nekolik mistnich (velmi ochotnych) lidi nasel kemp, kde jsem si postavil stan. Protoze bylo jeste celkem brzo (poledne) vydal jsem se do mistniho NP.
Shitou je opravdu velmi zajimave misto. Vetsinou je tvoren bambusovym pralesem. Muzete tu ale najit i experimentalne upravene stromy, ktere dosahuji vysky asi 20m. V teto vysce byl postaven take tzv. sky walk (doslovny preklad: chuze po oblacich. Do cestiny by se to dalo prelozit asi jako vyhlidkova rampa). Takze se pohodlne prochazite ve vysce 20 metru, omakavate vrcholky nejblizsich stromu a bojujete s nutkanim otestovat jak dlouho by padal stredne velky plivanec (presne 3 sekundy).
Je tu take sposta stezek na treking jak pro pohodlne - asfaltova cesta, tak pro podobne nadsence jako jsem ja - cesta lesem po vlhkych, kluzkych a sem tam zaspicatelych (nejspis jen tak pro radost) kamenech. Nutno rict, ze cesta lesem je naprosto uzasna. Vsude se vznasi lehky mlzny opar (diky nemuz bohuzel nezustala jedina fotka ostra...). Opravdovy tropicky (pra)les. Trochu mi to pripominalo specialni efekty z nizkorozpoctoveho hororu, az na to, ze to nepusobilo ani trochu kycovite. Navic vzhledem k ponekud "kluzke" ceste tu ani nepotkate moc lidi. Vlastne skoro zadne. Fakt parada.
Take se tu da ochutnat mistni tradicni jidlo - bambus nadivany smesi ryze, masa a nejakeho koreni. Jak asi vite, bambus je pevna, dlouha a duta tyc. Neda se jist. To znamena musite z nej dostat obsah bezpecne ven. Uzickou se vydlabat neda a hulky jsou taky marne... Chvilku jsem na to nechapave koukal {redneck stare}, nez mi u sousedniho stolu pantomimicky vysvetlili, ze staci flaknout o stul a bambus se rozlomy na 2 kousky. Pro predstavu jak to vypada, nasel jsem obrazek na netu:
http://www.hobotraveler.com/blogphotos/197-18-sticky-rice-bamboo-holder.jpg
Nejlepsi z celeho kempovani bylo, ze jsem jaksi pozapomel pribalit spacak (hehe, hlavne ze jsem s sebou tahl obrovity, a samozrejme zbytecne tezky, stan pro 4 lidi). Shitou je pomerne vysoko v horach... Pres den je tam sice pomerne dusno a vedro, noci jsou ale o "trochu" chladnejsi. Takze me v noci probudila nuveritelna kosa a ja na sebe zacal navlekat nahradni obleceni. K ranu jsem mel na sobe kompletni vybavu: 7 tricek, mikinu, patery ponozky, boty, rucnik omotany kolem ramen, novinami vycpane teplaky, a igelitove sacky na nohach - lip se tak drzi teplo.
Vetsina noci se tak sestavala z odpocitavani hodin do vychodu slunce... Hmm, sranda ale musi byt (timto zdravim Zahradu).

Cesta do Shitou

aneb par oslavnych poznamek k mistni verejne doprave...

Jak jsem jiz v clanku o Green Islandu nakousl, po tomhle nadhernem ostrove me cekala cesta do narodniho parku Shitou. Taitung, do ktereho jsem priplul lodi z Green Islandu, je primou carou na mape vzdalen od Shitou cca 60 km. Sice jsem hodlal cestovat sam, se znalosti zakladnich slovicek typu mama, tata, dum atd. (ano velmi podstatne veci ze slovniku 4-leteho ditete. Teda pokud pouziju spravny ton. Jinak napr. misto "maminka" reknu "kun", misto "dekuji"-"to je ma starsi sestra" a misto zdvorilostni konverzace "to mame ale dneska krasne suche pocasi" se lehce da sklouznout k jadrnemu "do pr..le". Nutno dodat, ze dostat se do trapne situace spatnou vyslovnosti neni nejmensi problem...) presto jsem veril, ze prekonat tak kratkou vzdalenost nebude nejmensi problem. Opet jsem trochu pozapomel, ze verejna doprava zde neni nejspolehlivejsi. Nejspis je to dano horami, ktere jsou proste vsude. Nevim. Kazdopadne jsem zjistil, ze prima cesta neexistuje. S tim jsem trochu pocital. Co me ale prekvapilo, ze i kdyz je Shitou ve vnitrozemi, musim prejet vlakem na druhou stranu pobrezi (z vychodniho na zapadni). Tak jsem nasedl do vlaku smerem Kaoshung. Po prijezdu do Kaoshungu jsem se vytrvale vyptaval mistnich lidi "Shitou zemequ?" [cti: Šítou cémečy] aneb "Shitou, kudy tam?". Vetsina lidi vypadala, ze v zivote neslyseli, ze by nekdo odsud (Z Kaoshungu) chtel do Shitou. {Zde si neodpustim poznamku. Celou vec navic komplikovala trochu nejednotna transkripce tohoto slova do latinky. Vlatne muzete najit 3 ruzne nazvy: Shitou, Xitou, Hsitou pro to stejne misto...zalezi na mape} No nakonec mi nekdo poradil, ze mam jet do dalsiho velkeho pobrezniho mesta Taichungu (pozor, neplest s Taitungem...me se ty dva nazvy motaly skoro furt) a odtud je pry primy spoj do Shitou. Nanestesti Kaoshung a Taichung {dalsi mozna transkripce je Taizhong} od sebe lezi asi 4 hodiny cesty vlakem (vsimete si, ze tentokrat uz zamerne nepouzivam pro vzdalenost kilometry).
Ve vlaku jsem se dal do reci s nekolika mistnimi, kteri mi lamavou anglictinou vysvetlili, ze "posledni autobus" do Shitou nemam sanci stihnout... Uff, skvele! Takze ted jeste abych hledal nejaky neprilis drahy hotel k prespani. Nastesti jsem nejspis na sve spolucestujici udelal dojem (zoufaly dojem), ze me jedna mila pani pozvala k sobe domu. Uprime receno, v Evrope bych to povazoval za lehce podezrele, ale tady jsem se citil 100% bezpecne. Mistni lide a jejich ochotna a pohostinna povaha mi opravdu budou chybet:-). Nakonec to dopadlo tak, ze me ta mila dama nejen odvezla taxikem k sobe domu (nenechala me zaplatit ani za toho taxika...), ale jeste mi udelala veceri, pripravila postel jeji dcery (ktera zrovna bohuzel nebyla doma:-/), rano udelala snidani, odvezla taxikem na nadrazi a jeste mi koupila listek do Shitou. Woow! Bohuzel nemam jeji adresu, abych ji poslal z Ceska pohled a dekovny dopis... Jsem zvedavy kolik podobnych lidi bych nasel v Cesku... No nic, zkusim naoplatku na kolejich ubytovat nejakeho Japonskeho turistu. I kdyz se obavam, ze by si nejspis misto krasneho zazitku odvezl dozivotni trauma:-/ Timto zdravim SUZ! (sprava ucelovych zarizeni VSE).
Po asi dalsich 2-3 hodinach jsem byl konecne na miste. Trikrat hura! Suma sumarum: 1,5 dne cesty na vzdalenost jakou by jste osobnim automobilem jeli maximalne 4 hodinky (prece jen ty hory...). Nevadi, hlavne ze jsem byl na miste...

{pokracovani priste}

Trochu drazsi vecere

Aneb asi zacinam Zahradovatet...(zasveceni moc dobre znaji tenhle termin).
Dneska vecer jsme se loucili s ucitelem mandarinstiny (v patek byla posledni hodina). Je to moc prijemny a zabavny clovek, proto jsme se rozhodli jej pozvat na veceri do Thajske restaurace. Cena vecere byla sice "trochu" drazsi, asi 600,- na osobu, za to jste si mohli objednat cokoliv z menu (kolikrat se vam zlibi). Po zbeznem pohledu do menu jsem neodolal a objednal si "lahudky" typu: marinovani hlemizdi, zabi stehynka, krevety s ananasem, ovocny salat s chili (neuveritelne bizardni chut-predstavte si kombinaci napr. kiwi+cibule+chili omacka), krevetovy kolac, chobotnice, a jeste par dalsich chodu, u kterych jsem se pro jistotu a klid duse rozhodl nepidit po tom, co ze to vlastne konzumuju.
Dalo by se rict, ze tech 6 stovek stalo za to. Bohuzel tim to pro me ale neskoncilo. Vzhledem k tomu, ze jsme se nasemu kolektivnimu obzerstvi venovali az do pozdnich hodin, a s plnymi brichy nase kroky smerem k poslednimu rozjezdu metra nebyly z nejrychlejsich, byli jsme nuceni si vzit zpatky na koleje taxi.
Po prijezdu na koleje jsem zamaval taxikari a o 10minut pozdeji zjistil, ze mi v taxiku vypadl z kapsy novy mobil... Taxikare jsme odchytili nahodne na ulici, takze samozrejme nemam jeho cislo, ani netusim pod jakou spolecnost spada...(vsechni vypadaji stejne). Co se da na to rict... Parada! Uplne novy mobil a 4000,- v...haji:( Taky jsem si ale poprve uvedomil, ze tady pouzivam mobil opravdu denne (kupodivu mnohem vic nez v CR) a ze jsem se tak dostal do opravdu neprijemne situace. (Podarilo se mi tu poznat spostu bezva mistnich lidi, se kterymi jsem timto uspesne stratil kontakt - vzdycky si volame/piseme kde se sejit, kde je dobra akce atd.). Nu coz. Budu muset zevlovat po meste o to vic a treba se mi je podari nekde znovu potkat... Clovek nikdy nevi.
Celou ztratu jsem nahlasil na mistni policejni stanici (aspon vim, jak takova policejni stanice na Taiwanu vypada). Neocekavam vsak zadny vysledek. Hmmm, tak mam pocit, ze jakmile nekdo zacne psat blog, povidka o ztracenem mobilu je proste povinnosti...

Green Island (Zeleny ostrov)

Pred casem jsem se rozhodl s par dalsimi zahranicnimi studenty stravit 3 dny na nedalekem ostrove, vychodne od Taiwanu. Nejdrive jsme se potrebovali dostat z Taipei vlakem do pobrezniho mesta Taitung a odtud pak lodi na Green Island. Protoze mistni verejna doprava neni z nejrychlejsich (200km obycejnym vlakem z Taipei do Taitung trva asi 8hodin!), rozhodli jsme se jet pres noc. Asi v deset vecer jsme nastoupili do kupodivu velmi preplneneho vlaku (nejspis jsme nebyli sami, kdo me podobny napad). Bohuzel zadne luzkove vozy zde neznaji, nicmene jsem nastesti nasel volne misto k sezeni/spanku, pohodlne se usadil a vyckaval na "nocni klid". Asi ve 2 rano, jsem pochopil, ze svetla ve vlaku budou svitit az do rana, ze vlak opravdu stavi na kazde mozne zastavce, a ze okolni spolucestujici miluji nocni bujarou konverzaci. Nicmene po tom, co jsem si omotal kolem hlavy rucnik, svetr a nahradni tricko, se konecne hladina hluku dala jaks taks akceptovat a ani ta zarivka nad mou hlavou nebyla problem...
Rano jsem se probudil az na miste. Taitung pusobilo opravdu jako velmi ospale mestecko (i kdyz mam podezreni, ze to nebylo jen diky teto brzke ranni dobe). Nakonec jsem ale nasli otevrenou jidelnu, kde nam byli ochotni uvarit snidani. Pohodlne jsme se usadili mezi nekolik kocek a psu (ktere nejspis patrili k mistni dekoraci) a pustili se do snidane. Lepe receno, ja jsem se pustil do snidane. Vsichni meli mensi obavy z nasledne cesty lodi. Nu, ja jsem si hral trochu na hrdinu a snazil se snist, co vsechno mi v kramku (ehm jidelne) nabidli.
Po (bohate) snidani nas cekala cesta lodi. Sam jsem byl zvedav, jak si s ni muj zaludek poradi. Nastesti jsem odolal. Jen jsem musel jit na prid lodi. Nebot na zadi postavala skupinka asi dvaceti zvracejicich asiatu, coz ke klidu zrovna nepridavalo. Kazdopadne cesta lodi byla fantasticka. O to vic, kdy se pred nami vynoril maly ostruvek, ke kteremu jsme meli namireno.
Hned jsem pochopil, proc se mu rika Green Island. Jeho kopce byly opravdu cele pokryty zeleni. Protoze se jedna o vulkanicky ostrov, je taktez velmi hornaty (zkusim dat par obrazku pro predstavu. Jinak nejake obrazky muzete najit na http://picasaweb.google.pl/mlitwora/GreenIslandKenting).
Prvni den jsme se ubytovaly v mistni... ubytovne. Opravdu jsem musel dlouho premyslet, jak jinak ji nazvat. Vsech nas 8 spalo v jedine podlouhle mistnosti na jedine podlouhle posteli (nezertuji). Mel jsem pocit, ze jsem se vratil v case zpatky na gymplu a jsem na nejakem cundru:)) Alespon, ze tam bylo relativne cisto.
Po obede (vselijake morske priserky) jsem se sli potapet (pouze snorchlovat). Bylo vtipne, jak se opravdu asijsti turisti boji, aby se neutopili. Zucastnili jsme se totiz hromadneho snorchlovani, pricemz jsme si ze zacatku na sebe navlekli vsechno vybaveni, jako ostatni turisti (neopren, zachrannou vestu, navleky, plovaci kolo). Po tom, co jsem vlezl do vody a pochopil, ze se opravdu nemam sanci potopit vic jak do puli tela, zacal jsem odhazovat vybaveni. Zmateni mistni se mi snazili vysvetlit, ze to neni bezpecne...no nakonec jsem si vymyslel, ze se potapim uz nekoli let a ze mam dokonce licenci... Kdyz jsem se konecne zbavil prebytecneho harampadi, a podarilo se mi potopit vic jak pul metr pod hladinu, zacal jsem si to opravdu uzivat. Kolem ostrova je velke mnozstvi koralu, na kterych muzete najit nejruznejsi druhy malych barevnych rybek. Ti co se potapeji, vedi o cem mluvim...:) Doted lituji ty nebohe turisty, kteri se pouze placali na hladine...
Po potapeni nasledovala vecre (barbecue) a spanek...
Druhy den jsme si pronajali golfove voziky a vydali se na prohlidku ostrova (cely ostrov meri po obvodu 20km, takze zadny spech:). Cely ostrov je opravdu prekrasny. Predstavte si, ze jedete v golfovem voziku po uzke silnici, v levo od vas se tyci strme zelanajici se kopce pokryte keriky, palmami a travou, v pravo od vas sumi more, vlny se lamou o skaliska a pokryvaji pobrezi belavou penou. Nadhera.
Cely den jsme v podstate stravili prohlidkou ostrova. Navstivili jsme mistni majak, jeskyne, vyhlidkovy kopec a hlavne termalni prameny. Mistni termalni prameny vyveraji z more, takze se muzet rozplacnout v jednom z bazenku s horkou vodou a az je horko neunosne, skocite se schladit do morske vody opodal. Celou dobu, co se valite v teple vode, muzete pozorovat mistni pusobivou krajinu kolem vas a poslouchat more... Maximalni relax:)
Dalsi den jsme rano vstali, sbalili veci a prepravili se opet lodi zpatky na Taiwan (Taitung). Zde se ma cesta oddelila od zbytku zahranicnich studentu. Zatimco vsichni ostatni studenti se vydali smerem na Kenting, kde prave probihal mistni hudebni festival, ja jsem se vydal kempovat smerem na zapad do narodniho parku Shitou (bambusovy prales).
Ale o tom nekdy jindy...

Velka omluva

Moc se vsem, co obcas chodi na muj blog, omlouvam. Posledni dobou opravdu velmi skomiral a asi jste si vsimli, ze pripominal mrtvolku Cuprikova blogu. Bohuzel jsem posledni dobou neuveritelne busy. Bud jsem na nejakem jednodennim vylete, nebo mam tymovou poradu, sprtam cinska slovicka atd. atd. Nutno priznat, ze kdyz mam chvilinku volneho casu, obvykle jej stravim odpocinkem. Posledni dobou jsem toho opravdu moc nenaspal. Sice jsem se naucil jak "vychazet" s mistnimi komary - nechat jim nechranenou cast tela na pospas a cekat, az poveceri a daji pokoj. Jenze kdyz uz jsem se tesil, ze se konecne poradne vyspim, nastehovali se nam pod okno neuveritelne hlasite a zcela mimoradne sexualne aktivni zaby. Opravdu me dohaneji k silenstvi. Posledni dny jsem spal cca 4-5 hodin denne (zalezi, kdy se zabak unavi - obvykle, kolem 4 hodiny ranni). Bez legrace, pomalu se poohlizim po mistnim zverimexu, kde bych koupil hada ci jineho predatora... Btw. nevite nekdo, ktere dalsi zvire/zivocich konzumuje ty male zelene bestie? (a nechci slyset Francouzi, ti uz me vcelku povede zerty na tohle tema nepovazuji za vtipne...)
Jinak mel bych pro vas jeste jeden kviz. Do jednoho predmetu z zurnalistiky mam napsat praci o vyuziti komiksovych, fiktivnich a jinak nerealnych postavicek v (ceske) televizni reklame - napr. Palmexman, kralicek Azurit, Mr. Propper a podobne. Bohuzel jsem totalni televizni (a hlavne reklamni) analfabet. Jestli vas napadne jakakoliv fiktivni postavicka, vystupujici v reklame, dejte vedet... Beru cokoliv;)
Tak a ted neco z cestovani....

Byrokracie - podruhe (tentokrat viza)

Jestlize jsem v pred-predchozim clanku zminil, ze pri nakupu "pouhe" simkarty vas ocekava cela byrokraticka smrst, asi tusite, ze vyrizovani viz nebude formalitka na jedno odpoledne. V Praze pri predavani tajwanskeho viza mi bylo sdeleno, ze mam jakysi typ docasneho viza, ktery mi bude po prijezdu zmene na pulrocni rezidentni viza. Jen se musim do 15-ti dnu po prijezdu zastavit na mistnim imigracnim urade, tam predlozit pas, a viza mi budou zdarma zmenena. Po predchozich potizich se simkou jsem ale ocekaval nejakou certovinu. Svolal jsem obe buddy, sebral vsechny mozne dokumenty (z VSE, zdejsi skoly, letenku, ruzna potvrzeni atd.) a vyrazili jsme na urad. Po hodine cekani na me prisla rada. Prvnim pozadavkem byly dve pasove fotky - ohoho, s tim si na me neprijdete. Stastne vytahuju 2 pasove fotky. Pak nasledoval pozadavek na vyplneni sahodlouheho formulare. Dobra, mate ho mit. Nasleduje pozadavek na nejruznejsi formulare (moment, o tom nebyla rec... no nic, ale ja jsem pripraven)... Po asi 10 pozadavcich mi dosly formulare... Coze, vy chcete jeste nejake dalsi?! Ok, volame do skoly sekretarce (buddy volaji). Bylo mi vysvetleno, ze jeste potrebuju nekolik formularu kompletne v cinstine, ktere mi daji na skole. Inu, cekal jsem, ze budou problemy, tak tedy dobra... nashle za par dnu... Ve skole prijdu za sekretarkou, ktera mi predava jeden k formular k vyplneni a posila me do jine budovy pro razitko. Soucasne s tim mi dava planek k uplne jine budove, kde na me prozmenu ceka uplne jiny formular s uplne jinym razitkem...:-/ Zacinam se citit nejaka hloupa slepicka z pohadky O Kohoutkovi... Nakonec jsou ale vsechny dokumenty pohromade a vyrazi se opetovne na imigracni... Tady si taham poradovy listek a zjistuju, ze je predemnou asi 70 lidi... Hmm, jde se na obed a na prochazku. Trochu zurim. Obed to ale spravil. Vracim se opetovne do budovy imigracniho v lepsi nalade a zjistuju, ze je jen 20 lidi prede mnou (tzn. asi hodinka). A opravdu, asi po hodine se dostavam k Urednici (to velke U neni preklep). Stastne vytahuju vsechny mozne formulare, sem tam nejaky vyplnim a zacinam mit opravdu radost, ze jde vsechno tak hladce. Prichazi opet pozadavek na 2 fotky. Moment, to uz tu ale bylo... Nevadi, fotek mam dost. Vytahuju 2 fotky (uplne stejne jako pred tim). Urednice si je chvilku prohlizi a pak mi (tlumoceno pres buddy) sdeli, ze tyto fotky nemuzu pouzit, pry je pozadi lehce zbarvene do modra a ona potrebuje bile pozadi. Achaa - lovim z kapsy dve uplne jine fotky s naprosto bilym pozadim. Neubranim se viteznemu usmevu. Ten me ale brzo prejde po tom, co Urednice vytahne pravitko. Po chvilce mereni mi rika, ze mam na fotce moc maly oblicej. Chci ji zabit... Nastesti mam s sebou dve velmi roztomile buddy - jedna me tahne pryc a druha s Urednici neco domlouva. Asi po 10 minutach se jdeme do jineho patra vyfotit. Nastesti mi jedna z buddy domluvila, ze uz pak nemusim znovu vystat celou radu, ale jit rovnou s fotkou na radu. Znacne rozladen, s fotkou (na ktere se mi jen zazrakem a vypetim vsech zbyvajicich sil podarilo smaznout z tvare polosileny skleb zurivosti) znovu stojim pred Urednici... Ta nekolikrat premeri fotku, prekontroluje tucet predlozenych formularu a neco rekne cinsky. Buddy mi tlumoci, ze tentokrat se Urednice dozaduje spravniho poplatku 1000,- COZE???? ZASE NECO??? Vzdyt mi v Praze rekli, ze uz nic platit nemusim. Snazim se vysvetlit, ze jiz v Praze jsem zaplatil 1500,- a ze mi bylo receno, ze jiz dalsi poplatky nebudou. Urednice trva na svem... Pry jde o nejaky vnitrostatni poplatek (asi si ted nekteri z vas mysli, ze slo o uplatek. Mohu vas ale ujistit, ze o uplatek opravdu neslo. Vsechno bylo natolik formalni, ze bylo zcela zrejme, ze jde proste jen o ciste byrokratickou zalezitost). Zurivost prechazi v zoufalost. Odevzdane vytahuju penezenku a poslusne zaplatim. Mam tisic a jednu chut ten urad podpalit (jesteze tam mam moje buddy, s jejich zlatou trpelivosti. Bez nich bych to nejspis vykonal). Nakonec se ale zda, ze to byl uz OPRAVDU posledni pozadavek a je mi k me velke radosti sdeleno, ze viza budou za tyden. Neuveritelne unaveny ale stastny, se chystam k odchodu. Posledni, na co se me Urednice pta, jestli se pro ne za tyden zastavim, nebo mi je za urcity poplatek maji preposlat. Pri predstave na dalsi hodiny cekani na radu, jen abych si vyzvedl kus papiru, souhlasim s preposlanim. Predavam Urednici adresu na koleje a ta mi s usmevem sdeli, ze ale musim nejdriv do druheho patra pro obalku a znamku (na poslani viz), ktere ji pak zase zpatky prinesu... Vidim rude. Bezeslova se otacim na podpatku a vybiham z budovy. Snazim se nekricet. Nastesti po ceste neni moc predmetu, ktere by se dali pouzit jako kyj ci jina bytelna zbran... Venku to hodne dlouho rozdychavam a vysvetluju buddies, ze nashle za tyden...