Doprava

Jak jsem jiz v predchozim clanku psal, anglictinu tu opravdu moc neuvidite. Coz vam dopravu v zadnem pripade neusnadni - vsechny ulice zneji stejne, takze je ihned po jejich zaslechnuti zapomenete a i kdyby jste si je nahodou zapamatovali, taxikar stejne diky vasi spatne vyslovnosti nebude mit nejmensi tuseni, kam to chcete jet... (idealni je mit vsude s sebou fotak, fotit nazvy ulic, a pak to jen ukazat). Pouzivat MHD je stejne zradne. Stanice a jednotlive linky metra jsou sice velmi prehledne, ale dostat se na metro muze byt nekdy docela orisek. Taipei ma sice spoustu autobusu, ktere vas dovezou na jakoukoli zastavku metra, problem je ale v tom, ze velmi casto nevite kde zrovna jste, kdy mate vystoupit, a nekdy ani nemate tuseni kam vlastne ten autobus smeruje. Zastavky autobusu jsou kompletne v cinstine (viz. foto) a nez si zapamatujete, ktery autobus kam jezdi, zkousite obcas nahodne do neceho naskocit a proste se nechat prekvapit, kam vas doveze. A pokud mate stesti a sedite ve spravnem autobuse, stejne jeste neni vyhrano - vetsinou totiz nemate ani nejmensi tuseni, kde zrovna jste (me se osvedcilo vystupovat tam, kde vystoupi nejvice lidi - obvykle je tam zastavka metra...;-)

Jinak maly quiz - jaky myslite, ze je tu nejoblibenejsi dopravni prostredek?

Prvni dojmy

Uz v letadle jsem si poprve uvedomil, kam to vlatne letim. Asi polovina pasazeru vypadala presne jako z nejakeho kung-fu filmu (vcetne moudrych starcu s belavym vousem a dlouhymi, do spicky zastrizenymi nehty na rukou) a druha polovina jako obsluha cinskeho bistra. I k jidlu bylo na vyber netradicni menu "morske plody". Samozrejme jsem si jej ze zvedavosti objednal, abych pak asi hodinu zapasil s velmi aromatickym korenim, ktere mi moc nedelalo dobre...
Po priletu me na letisti cekaly dve moje buddy a 13 stupnova vlhka zima (zduraznuji "vlhka" - je zde opravdu neuveritelna vlhkost. V zime fakt neprijemna, v lete udajne jeste vic... Tusim, ze pri vysokych teplotach se budu potit i ve sprse...). Vybaven pouze mikinou, jsem se snazil ze zacatku predstirat, ze jsem na chlad zvykly a zima, ze mi tak moc nevadi. Nicmene po tom, co mi mikina radne navlhla a zima byla furt stejna, jsem uznal, ze zas takovy hrdina nejsem a sla se kupovat bunda.
Prichodem na koleje me cekalo dalsi prekvapeni. Prazske koleje nejsou sice nic moc, ale oproti zdejsim jsou pomerne luxusni. V pokoji me ocekavala decimetrova vrstva prachu, prazdne chladne steny a dvojpostel bez matraci (mozna nastesti. Vzhledem k tvrzeni jednoho mistniho studenta, ze neni zvykem uklizet, lepe receno - nikdy se tu neuklizi, bych opravdu nerad videl jejich stav.) . Sprchy i zachody jsou spolecne (neprilis vabne vypadajici - zrejme zdejsi design), kuchynka chybi... Sice si varit nemuzu, ale nastesti at jste kdekoliv v Taipei do 150m od vas jsou minimalne 3-4 cinske bistra (ale o jidle nekdy jindy).
Nemluve ani o tom, ze samotny campus university je tak obrovsky, ze tu dokonce jezdi i autobus. Navic Taipei je obklopeno horami a i nas campus pocina na upati jednoho "kopecku", konce chlapeckymi klolejemi na jeho vrcholku... Takze kazdy den si opravdu radne zacvim (pokud neco nahodou zapomenu na pokoji a musim se vratit, ceka me za "odmenu" pomerne hezka horska turistika). Hmm, na to jak jsou zdejsi obyvatele posedli jidlem (jidlo je opravdu vsude kolem vas, tezko odolat), myslim, ze mi kila navic po takovychle vyslapech opravdu nehrozi...
Nejvetsim prekvapenim ale bylo, ze si zde s anglictinou moc nepomuzu. Vetsina lidi na pomerne frekventovanem postaveni - denne s nimi musim komunikovat - neumi anglicky. Nechapu to. Pritom jsem zjistil, ze nahodni kolemjdouci, ktere jsem oslovil, anglicky umeli vzdycky. Napriklad ani v jednom z desitek obchodu (ci restauraci), ve kterych jsem byl, neumel prodavac ani slovo anglicky (pritom kazdy ze zakazniku mi ihned prispechal na pomoc se svou anglictinou... Jesteze jsou tu tak ochotni lide). Stejne tak, kdyz jsem volal operatorce ohledne problemu s mobilni kartou, konverzace probihala stylem:

Ja: "Dobry den, mam mensi problem se svou sim kartou" (v anglictine :-)

Operatorka: "Ni hao?"

Ja: "Mluvite anglicky?"

Op.: "?"

Ja: "Anglicky!"

Op.: "Ne.."

Ja: "Je tam nekdo jiny, kdo mluvi anglicky?"

Op.: "....Ne."

A takhle to probiha na vsech uradech (jeste, ze mam sve buddy. Opravdu nevim, jak bych si bez nich poradil). Obcas mam pocit, ze podminkou, aby vas zamestnaly na nejake misto, kde hojne dochazite do styku s verejnosti, je neznalost anglictiny...:-/ (druhou podminkou, je pak mimoradne vyvinuta zaliba v byrokracii...ale o tom taky pozdeji.)



Tak pro dnesek jsem se vycerpal, pokracovani priste...

Prolog

Temer nemozne se nakonec stalo skutecnosti... Konecne se mi podarilo prekonat mou vrozenou lenost a zacit psat blog. Doufam, ze mi to aspon chvilku vydrzi... (a hlavne dele nez to vydrzelo Jarinkovi...:D)
Puvodne jsem premyslel, ze jednotlive clanky budu strukturovat dle temat atd., ale nakonec (kdyz jsem vzal v potaz svuj "smysl pro (ne)poradek") jsem se rozhodl, proste davat na net jeden clanek za druhym, jak se mi zrovna povede. Pro snadnejsi orientaci se aspon budu snazit pokud mozno o smysluplne nadpisy (promin Vrato, uz zadne nadpisy typu "miasmic molasses for the masses" - no, mozna jen par;{D).
A proc zrovna Ilha Formosa? Prvnim portugalskym moreplavcum, kteri sem v 15. stoleti zavitali se Taiwan natolik libil, ze jej pojmenovali Ilha Formosa (v portugalstine "nadherny ostrov"). Tolik k lekci historie :P
Budu se snazit psat o vsem moznem, tak si snad kazdy vyberete, co vas zrovna bude zajimat (neocekavam, ze se vam vsem bude chtit cist vsechno, co napisu... Pozn. cislo2: hehe a ted me tak napada, ze naopak ocekavam, ze toho opravdu hodne napisu. To jsem teda sam zvedav.).

PS. rika se, ze kdo nema webove stranky, jako by nebyl. No furt zadne stranky sice nemam, ale aspon je tu ten blog...
PPS. jo a nebudu pouzivat diakritiku. Stejne tu na mistnich PC zadna neni :-P