PS. jen podotykam, ze je zde krasne videt, co maji mistni (a vubec asijsti) obyvatele v oblibe: fotografovani a tai-chi
sobota 31. května 2008
Jen tak pro pobaveni
Pro potreby jedne prezentace jsem shanel obrazky mistnich amaterskych fotografu. Neda mi to se nepodelit o opravdu zajimave nalezy...
PS. jen podotykam, ze je zde krasne videt, co maji mistni (a vubec asijsti) obyvatele v oblibe: fotografovani a tai-chi
PS. jen podotykam, ze je zde krasne videt, co maji mistni (a vubec asijsti) obyvatele v oblibe: fotografovani a tai-chi
pondělí 26. května 2008
Shitou
Po prijezdu do Shitou jsem za pomoci nekolik mistnich (velmi ochotnych) lidi nasel kemp, kde jsem si postavil stan. Protoze bylo jeste celkem brzo (poledne) vydal jsem se do mistniho NP.
Shitou je opravdu velmi zajimave misto. Vetsinou je tvoren bambusovym pralesem. Muzete tu ale najit i experimentalne upravene stromy, ktere dosahuji vysky asi 20m. V teto vysce byl postaven take tzv. sky walk (doslovny preklad: chuze po oblacich. Do cestiny by se to dalo prelozit asi jako vyhlidkova rampa). Takze se pohodlne prochazite ve vysce 20 metru, omakavate vrcholky nejblizsich stromu a bojujete s nutkanim otestovat jak dlouho by padal stredne velky plivanec (presne 3 sekundy).
Je tu take sposta stezek na treking jak pro pohodlne - asfaltova cesta, tak pro podobne nadsence jako jsem ja - cesta lesem po vlhkych, kluzkych a sem tam zaspicatelych (nejspis jen tak pro radost) kamenech. Nutno rict, ze cesta lesem je naprosto uzasna. Vsude se vznasi lehky mlzny opar (diky nemuz bohuzel nezustala jedina fotka ostra...). Opravdovy tropicky (pra)les. Trochu mi to pripominalo specialni efekty z nizkorozpoctoveho hororu, az na to, ze to nepusobilo ani trochu kycovite. Navic vzhledem k ponekud "kluzke" ceste tu ani nepotkate moc lidi. Vlastne skoro zadne. Fakt parada.
Take se tu da ochutnat mistni tradicni jidlo - bambus nadivany smesi ryze, masa a nejakeho koreni. Jak asi vite, bambus je pevna, dlouha a duta tyc. Neda se jist. To znamena musite z nej dostat obsah bezpecne ven. Uzickou se vydlabat neda a hulky jsou taky marne... Chvilku jsem na to nechapave koukal {redneck stare}, nez mi u sousedniho stolu pantomimicky vysvetlili, ze staci flaknout o stul a bambus se rozlomy na 2 kousky. Pro predstavu jak to vypada, nasel jsem obrazek na netu:
http://www.hobotraveler.com/blogphotos/197-18-sticky-rice-bamboo-holder.jpg
Nejlepsi z celeho kempovani bylo, ze jsem jaksi pozapomel pribalit spacak (hehe, hlavne ze jsem s sebou tahl obrovity, a samozrejme zbytecne tezky, stan pro 4 lidi). Shitou je pomerne vysoko v horach... Pres den je tam sice pomerne dusno a vedro, noci jsou ale o "trochu" chladnejsi. Takze me v noci probudila nuveritelna kosa a ja na sebe zacal navlekat nahradni obleceni. K ranu jsem mel na sobe kompletni vybavu: 7 tricek, mikinu, patery ponozky, boty, rucnik omotany kolem ramen, novinami vycpane teplaky, a igelitove sacky na nohach - lip se tak drzi teplo.
Vetsina noci se tak sestavala z odpocitavani hodin do vychodu slunce... Hmm, sranda ale musi byt (timto zdravim Zahradu).
Shitou je opravdu velmi zajimave misto. Vetsinou je tvoren bambusovym pralesem. Muzete tu ale najit i experimentalne upravene stromy, ktere dosahuji vysky asi 20m. V teto vysce byl postaven take tzv. sky walk (doslovny preklad: chuze po oblacich. Do cestiny by se to dalo prelozit asi jako vyhlidkova rampa). Takze se pohodlne prochazite ve vysce 20 metru, omakavate vrcholky nejblizsich stromu a bojujete s nutkanim otestovat jak dlouho by padal stredne velky plivanec (presne 3 sekundy).
Je tu take sposta stezek na treking jak pro pohodlne - asfaltova cesta, tak pro podobne nadsence jako jsem ja - cesta lesem po vlhkych, kluzkych a sem tam zaspicatelych (nejspis jen tak pro radost) kamenech. Nutno rict, ze cesta lesem je naprosto uzasna. Vsude se vznasi lehky mlzny opar (diky nemuz bohuzel nezustala jedina fotka ostra...). Opravdovy tropicky (pra)les. Trochu mi to pripominalo specialni efekty z nizkorozpoctoveho hororu, az na to, ze to nepusobilo ani trochu kycovite. Navic vzhledem k ponekud "kluzke" ceste tu ani nepotkate moc lidi. Vlastne skoro zadne. Fakt parada.
Take se tu da ochutnat mistni tradicni jidlo - bambus nadivany smesi ryze, masa a nejakeho koreni. Jak asi vite, bambus je pevna, dlouha a duta tyc. Neda se jist. To znamena musite z nej dostat obsah bezpecne ven. Uzickou se vydlabat neda a hulky jsou taky marne... Chvilku jsem na to nechapave koukal {redneck stare}, nez mi u sousedniho stolu pantomimicky vysvetlili, ze staci flaknout o stul a bambus se rozlomy na 2 kousky. Pro predstavu jak to vypada, nasel jsem obrazek na netu:
http://www.hobotraveler.com/blogphotos/197-18-sticky-rice-bamboo-holder.jpg
Nejlepsi z celeho kempovani bylo, ze jsem jaksi pozapomel pribalit spacak (hehe, hlavne ze jsem s sebou tahl obrovity, a samozrejme zbytecne tezky, stan pro 4 lidi). Shitou je pomerne vysoko v horach... Pres den je tam sice pomerne dusno a vedro, noci jsou ale o "trochu" chladnejsi. Takze me v noci probudila nuveritelna kosa a ja na sebe zacal navlekat nahradni obleceni. K ranu jsem mel na sobe kompletni vybavu: 7 tricek, mikinu, patery ponozky, boty, rucnik omotany kolem ramen, novinami vycpane teplaky, a igelitove sacky na nohach - lip se tak drzi teplo.
Vetsina noci se tak sestavala z odpocitavani hodin do vychodu slunce... Hmm, sranda ale musi byt (timto zdravim Zahradu).
sobota 24. května 2008
Cesta do Shitou
aneb par oslavnych poznamek k mistni verejne doprave...
Jak jsem jiz v clanku o Green Islandu nakousl, po tomhle nadhernem ostrove me cekala cesta do narodniho parku Shitou. Taitung, do ktereho jsem priplul lodi z Green Islandu, je primou carou na mape vzdalen od Shitou cca 60 km. Sice jsem hodlal cestovat sam, se znalosti zakladnich slovicek typu mama, tata, dum atd. (ano velmi podstatne veci ze slovniku 4-leteho ditete. Teda pokud pouziju spravny ton. Jinak napr. misto "maminka" reknu "kun", misto "dekuji"-"to je ma starsi sestra" a misto zdvorilostni konverzace "to mame ale dneska krasne suche pocasi" se lehce da sklouznout k jadrnemu "do pr..le". Nutno dodat, ze dostat se do trapne situace spatnou vyslovnosti neni nejmensi problem...) presto jsem veril, ze prekonat tak kratkou vzdalenost nebude nejmensi problem. Opet jsem trochu pozapomel, ze verejna doprava zde neni nejspolehlivejsi. Nejspis je to dano horami, ktere jsou proste vsude. Nevim. Kazdopadne jsem zjistil, ze prima cesta neexistuje. S tim jsem trochu pocital. Co me ale prekvapilo, ze i kdyz je Shitou ve vnitrozemi, musim prejet vlakem na druhou stranu pobrezi (z vychodniho na zapadni). Tak jsem nasedl do vlaku smerem Kaoshung. Po prijezdu do Kaoshungu jsem se vytrvale vyptaval mistnich lidi "Shitou zemequ?" [cti: Šítou cémečy] aneb "Shitou, kudy tam?". Vetsina lidi vypadala, ze v zivote neslyseli, ze by nekdo odsud (Z Kaoshungu) chtel do Shitou. {Zde si neodpustim poznamku. Celou vec navic komplikovala trochu nejednotna transkripce tohoto slova do latinky. Vlatne muzete najit 3 ruzne nazvy: Shitou, Xitou, Hsitou pro to stejne misto...zalezi na mape} No nakonec mi nekdo poradil, ze mam jet do dalsiho velkeho pobrezniho mesta Taichungu (pozor, neplest s Taitungem...me se ty dva nazvy motaly skoro furt) a odtud je pry primy spoj do Shitou. Nanestesti Kaoshung a Taichung {dalsi mozna transkripce je Taizhong} od sebe lezi asi 4 hodiny cesty vlakem (vsimete si, ze tentokrat uz zamerne nepouzivam pro vzdalenost kilometry).
Ve vlaku jsem se dal do reci s nekolika mistnimi, kteri mi lamavou anglictinou vysvetlili, ze "posledni autobus" do Shitou nemam sanci stihnout... Uff, skvele! Takze ted jeste abych hledal nejaky neprilis drahy hotel k prespani. Nastesti jsem nejspis na sve spolucestujici udelal dojem (zoufaly dojem), ze me jedna mila pani pozvala k sobe domu. Uprime receno, v Evrope bych to povazoval za lehce podezrele, ale tady jsem se citil 100% bezpecne. Mistni lide a jejich ochotna a pohostinna povaha mi opravdu budou chybet:-). Nakonec to dopadlo tak, ze me ta mila dama nejen odvezla taxikem k sobe domu (nenechala me zaplatit ani za toho taxika...), ale jeste mi udelala veceri, pripravila postel jeji dcery (ktera zrovna bohuzel nebyla doma:-/), rano udelala snidani, odvezla taxikem na nadrazi a jeste mi koupila listek do Shitou. Woow! Bohuzel nemam jeji adresu, abych ji poslal z Ceska pohled a dekovny dopis... Jsem zvedavy kolik podobnych lidi bych nasel v Cesku... No nic, zkusim naoplatku na kolejich ubytovat nejakeho Japonskeho turistu. I kdyz se obavam, ze by si nejspis misto krasneho zazitku odvezl dozivotni trauma:-/ Timto zdravim SUZ! (sprava ucelovych zarizeni VSE).
Po asi dalsich 2-3 hodinach jsem byl konecne na miste. Trikrat hura! Suma sumarum: 1,5 dne cesty na vzdalenost jakou by jste osobnim automobilem jeli maximalne 4 hodinky (prece jen ty hory...). Nevadi, hlavne ze jsem byl na miste...
{pokracovani priste}
Jak jsem jiz v clanku o Green Islandu nakousl, po tomhle nadhernem ostrove me cekala cesta do narodniho parku Shitou. Taitung, do ktereho jsem priplul lodi z Green Islandu, je primou carou na mape vzdalen od Shitou cca 60 km. Sice jsem hodlal cestovat sam, se znalosti zakladnich slovicek typu mama, tata, dum atd. (ano velmi podstatne veci ze slovniku 4-leteho ditete. Teda pokud pouziju spravny ton. Jinak napr. misto "maminka" reknu "kun", misto "dekuji"-"to je ma starsi sestra" a misto zdvorilostni konverzace "to mame ale dneska krasne suche pocasi" se lehce da sklouznout k jadrnemu "do pr..le". Nutno dodat, ze dostat se do trapne situace spatnou vyslovnosti neni nejmensi problem...) presto jsem veril, ze prekonat tak kratkou vzdalenost nebude nejmensi problem. Opet jsem trochu pozapomel, ze verejna doprava zde neni nejspolehlivejsi. Nejspis je to dano horami, ktere jsou proste vsude. Nevim. Kazdopadne jsem zjistil, ze prima cesta neexistuje. S tim jsem trochu pocital. Co me ale prekvapilo, ze i kdyz je Shitou ve vnitrozemi, musim prejet vlakem na druhou stranu pobrezi (z vychodniho na zapadni). Tak jsem nasedl do vlaku smerem Kaoshung. Po prijezdu do Kaoshungu jsem se vytrvale vyptaval mistnich lidi "Shitou zemequ?" [cti: Šítou cémečy] aneb "Shitou, kudy tam?". Vetsina lidi vypadala, ze v zivote neslyseli, ze by nekdo odsud (Z Kaoshungu) chtel do Shitou. {Zde si neodpustim poznamku. Celou vec navic komplikovala trochu nejednotna transkripce tohoto slova do latinky. Vlatne muzete najit 3 ruzne nazvy: Shitou, Xitou, Hsitou pro to stejne misto...zalezi na mape} No nakonec mi nekdo poradil, ze mam jet do dalsiho velkeho pobrezniho mesta Taichungu (pozor, neplest s Taitungem...me se ty dva nazvy motaly skoro furt) a odtud je pry primy spoj do Shitou. Nanestesti Kaoshung a Taichung {dalsi mozna transkripce je Taizhong} od sebe lezi asi 4 hodiny cesty vlakem (vsimete si, ze tentokrat uz zamerne nepouzivam pro vzdalenost kilometry).
Ve vlaku jsem se dal do reci s nekolika mistnimi, kteri mi lamavou anglictinou vysvetlili, ze "posledni autobus" do Shitou nemam sanci stihnout... Uff, skvele! Takze ted jeste abych hledal nejaky neprilis drahy hotel k prespani. Nastesti jsem nejspis na sve spolucestujici udelal dojem (zoufaly dojem), ze me jedna mila pani pozvala k sobe domu. Uprime receno, v Evrope bych to povazoval za lehce podezrele, ale tady jsem se citil 100% bezpecne. Mistni lide a jejich ochotna a pohostinna povaha mi opravdu budou chybet:-). Nakonec to dopadlo tak, ze me ta mila dama nejen odvezla taxikem k sobe domu (nenechala me zaplatit ani za toho taxika...), ale jeste mi udelala veceri, pripravila postel jeji dcery (ktera zrovna bohuzel nebyla doma:-/), rano udelala snidani, odvezla taxikem na nadrazi a jeste mi koupila listek do Shitou. Woow! Bohuzel nemam jeji adresu, abych ji poslal z Ceska pohled a dekovny dopis... Jsem zvedavy kolik podobnych lidi bych nasel v Cesku... No nic, zkusim naoplatku na kolejich ubytovat nejakeho Japonskeho turistu. I kdyz se obavam, ze by si nejspis misto krasneho zazitku odvezl dozivotni trauma:-/ Timto zdravim SUZ! (sprava ucelovych zarizeni VSE).
Po asi dalsich 2-3 hodinach jsem byl konecne na miste. Trikrat hura! Suma sumarum: 1,5 dne cesty na vzdalenost jakou by jste osobnim automobilem jeli maximalne 4 hodinky (prece jen ty hory...). Nevadi, hlavne ze jsem byl na miste...
{pokracovani priste}
sobota 10. května 2008
Trochu drazsi vecere
Aneb asi zacinam Zahradovatet...(zasveceni moc dobre znaji tenhle termin).
Dneska vecer jsme se loucili s ucitelem mandarinstiny (v patek byla posledni hodina). Je to moc prijemny a zabavny clovek, proto jsme se rozhodli jej pozvat na veceri do Thajske restaurace. Cena vecere byla sice "trochu" drazsi, asi 600,- na osobu, za to jste si mohli objednat cokoliv z menu (kolikrat se vam zlibi). Po zbeznem pohledu do menu jsem neodolal a objednal si "lahudky" typu: marinovani hlemizdi, zabi stehynka, krevety s ananasem, ovocny salat s chili (neuveritelne bizardni chut-predstavte si kombinaci napr. kiwi+cibule+chili omacka), krevetovy kolac, chobotnice, a jeste par dalsich chodu, u kterych jsem se pro jistotu a klid duse rozhodl nepidit po tom, co ze to vlastne konzumuju.
Dalo by se rict, ze tech 6 stovek stalo za to. Bohuzel tim to pro me ale neskoncilo. Vzhledem k tomu, ze jsme se nasemu kolektivnimu obzerstvi venovali az do pozdnich hodin, a s plnymi brichy nase kroky smerem k poslednimu rozjezdu metra nebyly z nejrychlejsich, byli jsme nuceni si vzit zpatky na koleje taxi.
Po prijezdu na koleje jsem zamaval taxikari a o 10minut pozdeji zjistil, ze mi v taxiku vypadl z kapsy novy mobil... Taxikare jsme odchytili nahodne na ulici, takze samozrejme nemam jeho cislo, ani netusim pod jakou spolecnost spada...(vsechni vypadaji stejne). Co se da na to rict... Parada! Uplne novy mobil a 4000,- v...haji:( Taky jsem si ale poprve uvedomil, ze tady pouzivam mobil opravdu denne (kupodivu mnohem vic nez v CR) a ze jsem se tak dostal do opravdu neprijemne situace. (Podarilo se mi tu poznat spostu bezva mistnich lidi, se kterymi jsem timto uspesne stratil kontakt - vzdycky si volame/piseme kde se sejit, kde je dobra akce atd.). Nu coz. Budu muset zevlovat po meste o to vic a treba se mi je podari nekde znovu potkat... Clovek nikdy nevi.
Celou ztratu jsem nahlasil na mistni policejni stanici (aspon vim, jak takova policejni stanice na Taiwanu vypada). Neocekavam vsak zadny vysledek. Hmmm, tak mam pocit, ze jakmile nekdo zacne psat blog, povidka o ztracenem mobilu je proste povinnosti...
Dneska vecer jsme se loucili s ucitelem mandarinstiny (v patek byla posledni hodina). Je to moc prijemny a zabavny clovek, proto jsme se rozhodli jej pozvat na veceri do Thajske restaurace. Cena vecere byla sice "trochu" drazsi, asi 600,- na osobu, za to jste si mohli objednat cokoliv z menu (kolikrat se vam zlibi). Po zbeznem pohledu do menu jsem neodolal a objednal si "lahudky" typu: marinovani hlemizdi, zabi stehynka, krevety s ananasem, ovocny salat s chili (neuveritelne bizardni chut-predstavte si kombinaci napr. kiwi+cibule+chili omacka), krevetovy kolac, chobotnice, a jeste par dalsich chodu, u kterych jsem se pro jistotu a klid duse rozhodl nepidit po tom, co ze to vlastne konzumuju.
Dalo by se rict, ze tech 6 stovek stalo za to. Bohuzel tim to pro me ale neskoncilo. Vzhledem k tomu, ze jsme se nasemu kolektivnimu obzerstvi venovali az do pozdnich hodin, a s plnymi brichy nase kroky smerem k poslednimu rozjezdu metra nebyly z nejrychlejsich, byli jsme nuceni si vzit zpatky na koleje taxi.
Po prijezdu na koleje jsem zamaval taxikari a o 10minut pozdeji zjistil, ze mi v taxiku vypadl z kapsy novy mobil... Taxikare jsme odchytili nahodne na ulici, takze samozrejme nemam jeho cislo, ani netusim pod jakou spolecnost spada...(vsechni vypadaji stejne). Co se da na to rict... Parada! Uplne novy mobil a 4000,- v...haji:( Taky jsem si ale poprve uvedomil, ze tady pouzivam mobil opravdu denne (kupodivu mnohem vic nez v CR) a ze jsem se tak dostal do opravdu neprijemne situace. (Podarilo se mi tu poznat spostu bezva mistnich lidi, se kterymi jsem timto uspesne stratil kontakt - vzdycky si volame/piseme kde se sejit, kde je dobra akce atd.). Nu coz. Budu muset zevlovat po meste o to vic a treba se mi je podari nekde znovu potkat... Clovek nikdy nevi.
Celou ztratu jsem nahlasil na mistni policejni stanici (aspon vim, jak takova policejni stanice na Taiwanu vypada). Neocekavam vsak zadny vysledek. Hmmm, tak mam pocit, ze jakmile nekdo zacne psat blog, povidka o ztracenem mobilu je proste povinnosti...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)